Jdi na obsah Jdi na menu
 


Písničky

Halali
Běží štěně potřeštěně, kotrmelce metá,
kůzle si z něj zatroleně udělalo smeták.
Halali, halali, po dvoře ho kutálí,
každý kout s ním vymetá, je to starý popleta.

Skáče kůzle po dvorečku, vystrkuje rohy,
pomekává na ovečku, že má k hudbě vlohy.
Meeé, meeé, dej si se mnou repeté,
prosí kůzle stračenu, , co má z rohů anténu.

Žába v louži u rybníka učí plavat botu,
kapelník jim k tomu břinká na prkýnka z plotu.
Brekeké, brekeké, bota všechno poplete,
nežli tempa pochopí, tak se v louži utopí.

Stará husa domů klusá, nese nákup těžký,
posadí se k odpočinku, na dva spící ježky.
Ó je jé, ó je jé, než se husa naděje,
než si přečte noviny, má v zadečku bodliny.

 

Kozel
 Byl jeden pán ten kozla měl
velice si s ním rozuměl
Měl ho moc rád, opravdu moc
Hladil mu fous na dobrou noc

Jednoho dne se kozel splet
rudé tričko pánovi sněd
Když to pán zřel, zařval jejé
Svázal kozla na koleje

Zapískal vlak, kozel se lek
To je má smrt, mečel mek mek
Jak tak mečel, vykašlal pak
rudé tričko, čímž stopnul vlak.

 

Dítě školou povinné
 
Dítě školou povinné
dovede to, co my ne,
my jsme sice světa znalí,
my jsme lidé s rozhledem,
ale hrát si jako malí,
to bohužel nesvedem.

Co se všechno nestane,
když si dítě zamane,
kuchyně se stane lesem
a štokrle medvědem,
já i vy to těžce nesem,
že to taky nesvedem.

Dítě věří tomu, že z domu do ulice
vede třeba chodba tajná
o takové věci domovní důvěrnice
nemá ani šajna...

Dítě školou povinné
dovede to, co my ne,
dejme tomu v elektrice
průvodčí se rozplyne,
dítě bloumá po Africe,
loví lvice a my ne.
 
     
Píseň včelích medvídků
 
Slunce už vysouší loužičky
Slunce už vysouší loužičky,
nebudou studené nožičky,
slunce má k sušení vlohy,
osuší mé dlouhé nohy.
Žádný vítr, žádné blesky,
to je hezky, to je hezky.
Teplý vánek houpe tě,
to je hezky na světě.

Slunce už vysouší obilí
i moje nožičky kobylí.
Vzbudíme strýčka i tetu,
aby se chystali k letu.
Žádný vítr, žádné blesky,
to je hezky, to je hezky.
 
Méďové
Co to leze ze křoví?
No tak, honem, kdo to ví?
Kdo jsou, lidi zlatý,
tři koule chlupatý?
Kdopak aspoň napoví?
Možná, že to dovedu.
Čenich mají od medu,
kožich, děsný tlapy,
prach a kule, chlapi.
To je parta medvědů.
Brum, brum, brum.
O čem se zdá medvědům?
Hlavu, zadek, nohu
schovej do brlohu.
Brum, brum, brum.
Brum, brum, brum.
Zazpíváme medvědům
Dobrou noc, vy šelmy,
nechrápejte velmi
nebo si zboříte dům.
Lidi ani netuší,
jak jim kožich nesluší.
Ať sněží či leje,
ví, že hezky hřeje
když mráz kouše do uší.
Pak si v teple posedí
a tak ani nevědí,
že, než kožich, čepice,
že daleko více
hřeje láska medvědí.
Ref.: Brum, brum
 
Vojta,Kuba s Matějem,
usnou než se nadějem.
Celý den si hráli,
jakby pracovali.
Tak copak jim popřejem?
Ref.:
 
VEČERNÍČEK
Dříve, než nám klesnou víčka těsně před spaním,
uvidíte Večerníčka, jak se uklání,
pokud vám není moc, dobrý večer, dobrou noc,
zamává čepičkou,
z kouzelných hromádek hází lístky pohádek
maličkou ručičkou.

Nežli Brouček složí krovky, aniž řekl "smím?",
z televizní obrazovky krokem Rumcajsím
loupežník vykročí, s každým pánem zatočí,
Manku má copatou,
zahvízdá, zapíská, vždycky najde Cipíska
bradu má vousatou.

Červená se muchomůrka, letí motýlek,
v trávě sedí Vochomůrka, vedle Křemílek,
zkoumají pravidla, jak se vaří povidla,
vařečkou míchají,
kdopak dřív uteče, než jim hrnec přeteče,
to se nás neptají.

Méďa Béďa honí v lese vlka-zloděje,
Míček Flíček rozbil okno, nic se neděje,
opičák Hup a Hop řídí loď a barví strop,
najedou na útes,
všechno zná, všechno ví, všechno zdárně vyřeší
chytrý pes Filipes.
 
Statistika
Je statisticky dokázáno,                    
že slunce vyjde každé ráno
a i když je tma jako v ranci
noc nemá celkem žádnou šanci

Ref.:
Statistika nuda je,
má však cenné údaje,
neklesejme na mysli,
ona nám to vyčíslí.

Když drak si síru z nosu pouší
a Honza na něj číhá v houští,
pak statistika předpovídá,
že nestvůra už neposnídá.

Ref.:

Tak vyřiďte to drahé sani,
že záleží to čistě na ní,
když nepustí ji choutky dračí,
pak bude o hlavičky kratší

 

Hlupáku, najdu tě
 Někdo má hadry na těle,                             
někdo je nosí v hlavě,
berme ten rozdíl vesele,
berme ten rozdíl hravě.

Nadutec hloupost nese si
důstojně jako páv.
Platí to v každé profesi,
švec nebo doktor práv.

Ref.: Hlupáku, najdu tě,
tváříš se nadutě,
když lezeš na kutě,
když ráno vstáváš.
Ať jedeš v kočáře
anebo na káře,
můj pyšný hlupáku,
tebe já znám.

Sotva byl váš svět stvořený,
sotva byl váš svět stvořen.
Pustila hloupost kořeny,
pustila hloupost kořen.

Rodina zdravých mamlasů
valí se jako proud.
jde s námi z časů do časů,
dá se s tím vůbec hnout.

 

Princové jsou na draka
 Kdyby se v komnatách
K životu na zámku mám jednu poznámku
je tu neveselo, je tu truchlivo.
V ostatních královstvích nezní tak málo smích
není neveselo, není truchlivo.

Kdyby se v komnatách běhoun jak hrom natáh
a na něm akrobati začali kejklovati,
kdyby nám v paláci pištěli dudáci,
to by se krásně žilo, to by byl ráj.

Kde není muzika tam duše naříká
tam je neveselo, tam je truchlivo.
Chtěla bych dvůr pestrý, kde znějí orchestry.
Pěkně na veselo, žádné truchlivo.

 

 

 

Královské raggae
Umbabau,umbabaumbaumba,
umbabau, umbabaumbaumba.
Umbabau, umbabaumbaumba,
umbabau, umbabaumbaumba.

Někdo ráčí kráčet v brnění,
má na sobě rádoby er.
Když není urozen, rychle je prozrazen,
když neříká krásné er.
Tak ten si říká o malér.

Moudrý král princeznin bratranec,
když vdával svých pět dcer,
řek: "To dál nesnesu" a prchnul do lesů,
žádný ženich nemá er.
Kdo nemá er,ztrácí charakter.

Královské reggae,královské reggae,
královské reggae,královské reggae.

Ten,kdo chce mít pravou princeznu,
musí být z vyšších sfér.
Kdo prosí o ruku, musí mít záruku,
tou je jeho ryčné er.
Pouze ten může být premiér.
A kdo nemá er,tak je amatér.

Mějte,prosím, trochu strpení,
rozhodně všechno je fér.
Tak proč ty trampoty,příšerné drahoty,
přece slyšíš to mé er,
které mě pasovalo nad průměr.
 
 
 
Laně
Pěšinu potoků zarůstá blín,
a po ní neslyšně jde tichý stín.
Pak za ním další, co bude se dít,
asi nic moc, to jen laně jdou pít.
 
Lehounce jdou a těší je jaro,
milují ticho, když vlahá je noc,,
za zimou zlou si stýskají málo,
koloušky ozdobí májovou noc.
 
Sluníčko pablesky nešetří si,
a tak tiše čekají až zmizí si.
Až krajina ztichne a po pěšině
projdou tiše k tůni po mokřině.
 
Kde tolik krásy, kde že se vzalo,
kdopak ji stvořil a jaký měl cíl?
Bůh nebo příroda, o tom vím málo,
asi jen ten, aby svět hezčí byl.

 

Zdálo se ti zdálo                                                         
Zdálo se ti, zdálo, zdálo o prameni,
že tam někde v horách zvoní na kameni.
Na kameni zvoní voda čirá, spěchá,
spěchá z kopce dolů, tam kde řeka čeká.
Zdálo se ti, zdálo, kde to místo leží,
že se tam jde dlouho, pomalu a stěží.
Že tam kytky kvetou, že tam stromy stíní,
a ve vodách plavou, pstruzi, štiky, líni.
Zdálo se ti, zdálo, že ta voda živá,
teče krajem, teče a jakoby zpívá.
O čem že to šumí? Co to je v té vodě?
O čem řeka zpívá? Zpívá o svobodě.

 

Barevnej svět
Ref.:
Tak se kolem dívej a pojď kousek blíž,
že se tady dějou věci to se podivíš,
no tak už se koukej, barev je čím dál víc,
modrá louka, žlutá voda, slunce zelený.
 1.
To si jednou malej kluk sám s barvama hrál,
pustil uzdu fantazii, po zdi maloval.
Pokoj měl hned nebe a u okna stál strom,
na něm ptáci fialový, jak je viděl on.
 Ref.:
Tak se kolem dívej..
 2.
Svět barvama hýřil, jiný brejle měl,
a na tý svý modrý louce spoustu kytek chtěl.
Nechyběl mu motýl, co módní proužky má,
žlutej potok podél stěn, jak šála hřejivá.
 Ref.:
Tak se kolem dívej...
 3.
Kluk se jenom díval, velkou radost měl.
a když přišla máma domů, pochlubit se chtěl.
Neřek´ ani slůvko a za ruku ji vzal,
ten svůj poklad pohádkovej hned jí ukázal.
 
 
Grónská písnička
Daleko na severu je grónská zem,
žije tam Eskymačka s Eskymákem.
/:My bychom umrzli,jim není zima,
snídají nanuky a eskyma.:/
 
Mají se bezvadně, vyspí se moc,
půl roku trvá tam polární noc.
/:Na jaře vzbudí se a vyběhnou ven,
půl roku trvá tam polární den.:/
 
Když sněhu napadne nad kotníky,
hrávají s medvědy na četníky.
/:Medvědi těžko jsou k poražení,
medvědy ve sněhu vidět není.:/
 
Pokaždé ve středu přesně ve dvě,
zaklepe na iglú hlavní medvěd.
/:Dobrý den, mohu dál na vteřinu,
nesu vám trochu ryb na svačinu.:/
 
V kotlíku bublá čaj, kamna hřejí,
venku psi hlídají před zloději.
/:Smíchem se otřásá celé iglú,
medvěd jim předvádí spoustu fíglů.:/
 
Tak žijou vesele na severu,
srandu si dělají z teploměrů.
/:My bychom umrzli, jim není zima,
neboť jsou doma a mezi svýma.:/
 
 
Zajíci
Podzimní bílá mlha válí se po mechu,
myslivci vstali už ráno,
zajíci zalezli a nechce se jim z pelechu,
neboť se chtějí dožít vánoc.
 
R.: Vzduchem zní fanfára- tramtarátramtará,
po poli kráčejí střelci.
/:Já se svou kytarou zpívám písničku prastarou
o tom, že malí budou velcí.:/
 
Zajíci naposledy potřesou si tlapkama
a potom obléknou dresy,
začíná speciální slalom mezi brokama,
na trati pole-louky-lesy.
 
R.: Vzduchem..
 
Už volá vrchní zajíc: " Pravda vítězí,
nohy jsou naše hlavní zbraně,
až to tu skončí, sraz je v sedm večer na mezi,
a teď, zajíci, hurá na ně!"
 
R.: + ...že malí budou jednou velcí.
 
 
ČERVENÁ KARKULKA
 
Na palouku v bodláčí
 leží vlk a kouří lulku.
Honem vyskoč, chlupáči,
dej si pozor na Karkulku.
 
Ona chodí do džuda,
každé ráno vzpírá činku.
Čeká tě jen ostuda,
vypráší ti kožich synku.
 
 
 
1. Nám se stalo něco překrásného, nám se stalo něco divného,
našla dívka kluka nešťastného, zamilovala se do něho.

2. Jim se stalo něco překrásného, jim se stalo něco divného,
našla dívka kluka nešťastného, zamilovala se do něho.

R. Já jsem ten nešťastník, já jsem ta slečna,
je z toho najednou láska neskutečná. :/

3. Na světě mě pranic netěšilo, teď mi přijde, že je bezvadný,
mně se taky zdá, že je tu milo - přibrala jsem kilo za dva dny.

4. Ptaly se jí, proč si vyvolila, právě toho muže za muže,
řekla, že to způsobila síla, která všechny síly přemůže.

5. Jim se stalo něco překrásného, jim se stalo něco divného,
našla dívka kluka nešťastného, zamilovala se do něho.

R. Já jsem ten nešťastník, (jim se stalo něco překrásného)
já jsem ta slečna, (jim se stalo něco divného)
je z toho najednou (našla dívka kluka nešťastného)
láska neskutečná. (zamilovala se do něho)
R.

 

Princezna ze mlejna
Vím jedno návrší zámek nádhernej
Z nejhezčích pohádek ho znám
stavěnej z křišťálu, sahá k nebi pomálu
Povětří přijde k duhu princeznám
stavěnej z křišťálu,sahá k nebi pomálu
Povětří přijde k duhu princeznám.
Bílý je lilium bílej krásnej sen
Bílý je pravý hedvábí
Jdu cestou necestou za svou bílou nevěstou
Jiná mě na tom světě nevábí
Jdu cestou necestou za svou bílou nevěstou
Jiná mě na tom světě nevábí.

Vím jedno oudolí vím já pěknej mlejn
Dobře to v temhe mlejně znám
Bydlí tam panenka Oči má jak pomněnka
Jinou už na tom světě nehledám
Bydlí tam panenka Oči má jak pomněnka
Jinou už na tom světě nehledám.

Vím jednou oudolí vím já pěknej mlejn
Míří sem cesta s přívozem
Kde cesta necesta tady je má nevěsta
Nerovná se jí žádná z princezen
Kde cesta necesta tady je má nevěsta
Nerovná se jí žádná z princezen .

Vím jednou oudolí vím já pěknej mlejn
Vedle něj rybník s rákosím
ta dívčí co ji znám je má bílá princezna
tu si já od pan táty vyprosím.

 

Strč prst skrz krk
 Na cvičišti čtyři svišti piští,
na cvičišti čtyři svišti piští,
na cvičišti čtyři svišti piští,
těším se na lekci příští, ach, jo.
 
R.:Strč prst skrz krk zřetelně nám přeříkej,(3x)
budeš jednou zpěvák velikej, ba jo.
 
Jak Julie olejuje koleje, (3x)
smrtelný pot ze mě leje,
otři mě.
 
R.: Strč...
 
Dalajláma v lomu láme slámu, (3x)
já si na tom jazyk zlámu,
ach, jo.
 
R.:
 
Od poklopu ku poklopu Kyklop kouli koulí,(3x)
na jazyku už mám bouli,
ba jo.
R.:
 
Šel pštros s pštrosicí a pštrosáčaty na mě, (3x)
už mi nějak vyschlo v tlamě,
ach, jo.

 

Skřítkové tesaři vylezte z mechu,

skřítkové tesaři vylezte z mechu.

Chopte se náčiní, postavte střechu,

chopte se náčiní, postavte střechu.

Skřítkové ze skal a skřítkové z lesa,

skřítkové ze skal a skřítkové z lesa.

 

Pila ať pracuje, sekera tesá,

pila ať pracuje, sekera tesá.

Skřítkové zedníci zanechte spánku,

skřítkové zedníci zanechte spánku.

Vezměte kladívko, lžíci a fanku,

vezměte kladívko, lžíci a fanku.

Písek se červená, vápno se bělá,

písek se červená, vápno se bělá.

Brána je zřícená, ať stojí celá,

brána je zřícená, ať stojí celá.

 

Popelky
 Kolik je v řádku not a kolik nad linkou být smí,
kolik je dětskejch úst co zamkneš pralinkou, kdož ví.
A proč je, táto, v abecedě před el- ká,
a řekni, táto, ale vážně, byla Popelka ?
Proč si dívky rády hrajou na velký
a pak pláčou jako malý popelky ?
Popel krásy, hrášek touhy není lék,
přitom schází jeden pouhý oříšek.
Kolik je písku na poušti a kolik pouští vede cest,
když éro zemi opouští co všechno  musí s sebou nést.
Může se, táto, malý změnit ve velký,
a řekni, táto, ale vážně, jsou dnes ještě popelky ?
Jak je krásný hrát si věčně s otázkou,
jak je krásný běžet dál i za láskou.
Věčně ptát se, běžet světem, řeknu vám,
proto fandím dětem a všem popelkám.

 

Chválím tě, země má
Chválím tě, země má, tvůj žár i mráz,
tvá tráva zelená, dál vábí nás.
Máš závoj z oblaků, bílých jak sníh,
hvězdo, má, bárko zázraků na nebesích.
Ať před mou planetou hvězdný prach zametou.

Dej vláhu rostlinám, dej ptákům pít,
prosí, svou přízeň dej i nám, dej mír a klid.

 

Bažanti
Bylo sedm vajíček a jedna slepička,
ta na nich pěkně seděla a tak se z vajíčka,
vyklubalo do světa malé kuřátko
a k tomu ještě dalších šest příbuzných zakrátko.
 
R.: Pípípipipí...
 
Chodí, pípaj, překáží, co je to za partu?
Parta malejch, zvědavejch bažantích capartů.
Ze všeho maj nejraděj, dobré papání,
s tím jim pomoct nemůžem, tak aspoň s pípáním.
 
R.: Pípíppipipí.....
 
To je věcí zajímavých všude na světě,
a to zvláště když jste malí leckam spadnete.
Buď vás někdo zachrání a nebo taky ne,
i pro kunu jste k sežrání jakpak ne, jémine.
 
R.:
 
Každý někde vyrůstal, někde se narodil,
kde si hrál, kde se smál i kde marodil.
Bude možná nejmenším bažantím starostou,
pojďme s nimi na procházku než vám vyrostou.
 
R.: Pípípipipí...

 

Spinkej
1/
Už se končí den, už je čas k spánku,
zdi se barví od červánků,
hleď, už lampář světla rozsvěcí,
tak dočti si stránku, zavři knížku,
honem hupky do pelíšku,
koťata už dávno vrní za pecí.

Ref.:
Tak spinkej, ať ve tvých snech
růže kvetou, voní mech,
princeznu si Honza bude brát,
až půlnoc prostře sítě,
na vlásky políbí tě,
vždyť i tvá máma musí spát...

2/
Západ rudou barvu ztrácí,
od řeky se táta vrací,
musím jít, je jistě hladový,
až se usměje, tak na chvilenku
očí si mu všimni, synku,
snad jednou budeš taky takový.

Ref.:
Tak spinkej...

 

Ježci   
 
Když potkáte ježky,
jdou většinou pěšky,
nožičky maličký a tělíčka těžký.
Nejraděj maj z louky
žížaly a brouky,
jablíčka nejedí,
po těch mají pšouky.
Bušte do bubnů a do pian,
ježek není vegetarián,
je to vlastně hrúza přátelé,
co on sežvejká a sežere.
Když potkáte ježky,
jdou většinou pěšky,
zatím snad nedošly na vrcholek Sněžky
(asi nemaj běžky).

 

O rysím kožíšku
 
Nad ohništěm visí
si kožíšek rysí,
no, a je to smutný,
bejval živej kdysi.
 
R.:/: Po lese si chodil
a ten komu škodil,
to byl zas jen člověk,
velmi se mu hodil:/
Na kožich, beranici,
na límec na lavici,
takový osud žel má,
každá - druhá šelma.
A proto úžasný je,
že kdesi v lese žije
si jeho mladší bratr,
volný a veselý je.
 
R.:Ač nemá dům bydlí,
po lese si chodí,
když nepřijde člověk,
tak vlastně nemarodí.
Nemá dům a bydlí,
po lese si chodí,
když nepřijde člověk,
tak vlastně nemarodí.

 

Méďové
 
1.Kouzelně jsou chlupatý,
od čenichu po paty,
na výpravě tam a sem
za svým vlastním ocasem.
Tihle braši uloví,
povětšinou kulový
jejich prapradědeček
to byl jiný dáreček.
 
R.:Kdysi sežral celičkou
Karkulku i s babičkou.
Potom sedm kůzlátek,
skončil u tří čuňátek.
 
2. Nikdo už se nedoví,
jestli je to tutový
 a zda nejsou bez viny
Pohádkový noviny.
V lesním tichu žádnej hluk,
kde je vlku vlkem vlk.
Platí pravda odvěká:
Boj se šelmy člověka.

 

Sedm žlutých kamínků
 
1.         Sedíš tu a posloucháš, jak řeka hučí tmou ,
            mluvit stříbro, mlčet zlato, tak mlčím s tebou.
Ref.:     Sedm žlutých kamínků mám na dlani,
            sedm žlutých kamínků, sedm svítání.
 
2.         Divíš se, co znamená těch sedm kamenů,
            já ti na to odpovím, sedm dlouhých dnů.
Ref.:     Sedm žlutých kamínků, máš na dlani..
 
3.         Až odjedeš do dálky, tak co mi zůstane,
            každý den jeden kamínek v řece utone.
Ref.:     Sedm žlutých kamínků...
 
4.         Až konečně den poslední za hory zapadne,
            u řeky se sedmi kameny si ruce podáme.
Ref.:     Sedm žlutých kamínků...
 
Hlídač krav
1.Když jsem byl malý, říkali mi naši
„Dobře se uč a jez chytrou kaši,
až jednou vyrosteš, budeš doktorem, práv.“
Takový doktor sedí pěkně v suchu,
bere velký prachy a škrábe se v uchu,
já jim ale na to řek : „Chci být hlídačem krav.“
 
Ref: Já chci mít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany mýt se v lavoře,
od rána po celý den zpívat si jen
zpívat si: pam pam pam ...
 
2. K vánocům mi kupovali hromady knih,
co jsem ale vědět chtěl to nevyčet jsem z nich,
nikde jsem se nedozvěděl jak se hlídají kravy.
Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,
každý na mne hleděl jak na pytel blech,
každý se mne opatrně tázal na moje zdraví.
Ref:
 
3. Dnes už jsem starší a vím co vím
mnohé věci nemůžu a mnohé smím,
a když je mi velmi smutno lehnu si do mokré trávy.
S nohama křížem a s rukama za hlavou,
koukám nahoru na oblohu modravou,
kde si mezi mraky honí moje strakaté krávy.
Ref:

 

Krásný vzduch
/:Krásný je vzduch, krásnější je moře:/
/:Co je nejkrásnější, co je nejkrásnější, usměvavé tváře.:/
2./: Pevný je stůl, pevnější je hora,:/
/:Co je nejpevnější, co je nejpevnější, ta člověčí víra.:/
3. Pustá je poušť, nebeské jsou dálky,
Co je nejpustější, co je nejpustější, žít život bez
lásky.
4. Mocná je zbraň, mocnější je právo,
Co je nejmocnější, co je nejmocnější, pravdomluvné slovo
5. Velká je zem, šplouchá na ní voda,
Co je však největší, co je však největší, ta lidská svoboda.

 

Nezacházej slunce
 1. Nezacházej slunce, nezacházej ještě,
já mám potěšení na daleké cestě.
já mám potěšení na daleké cestě.
2. Já mám potěšení mezi hory doly,
žádnej neuvěří co je mezi námi.
žádnej neuvěří, co je mezi námi.
3. Mezi náma dvouma láska nejstálejší
a ta musí trvat do smrti nejdelší.
a ta musí trvat do smrti nejdelší.
4. Trvej lásko trvej, nepřestávej trvat,
až budou skřivánci o půlnoci zpívat.
až budou skřivánci o půlnoci zpívat.

 

Ovčák
1. Na ovčáka kaprál mává,
dej se k nám a nemine tě sláva,
ovčák váhá, nemá stání,
rozhlíží se naposledy strání,
nechal ovce v louce stát,
nesměle, nesměle,
na pochod začal vojsku bubnovat.
2. Na pochod se vojsko dává,
kaprál volá: králi budiž sláva.
Vpředu tambor s bubnem víří,
do bitevní vřavy rovnou míří,
trubka vojenská a s ní kanón zní,
kanón zní,
vyhrává marš na cestu poslední.
3. Na šavlích se slunce blejská,
po ovcích se ovčákovi stejská,
po zahrádce s planou růži,
není buben, má jen jednu kůži,
na vojáka proč si hrát, buben sem, buben tam,
k čertu s ním, může táhnout i pán král.
4. V dálce za ním bitva hřímá,
buben pryč a paličky jen třímá,
cestou stokrát známou běží,
nevadí, že popadá dech stěží,
sláva už ho neláká, ovečkám, ovečkám,
bude dál v klidu dělat ovčáka, čtveráka.

 

Štěně
1. Narodilo se štěně, lidí se nebálo,
 [: se svým stínem na stěně to štěně
celej den si hrálo. :]
2. A když povyrostlo víc, protáhlo si nohy,
[: rozběhlo se do ulic, do vesnic
očuchávat rohy. :]
3. Čuchá tady, čuchá tam a ocáskem vrtí.
[: uviděl to jeho pán - grobián,
rozzlobil se k smrti. :]
4. Aby pes znal celou ves, to jsou ňáký mravy,
[: takový všetečný pes na řetěz,
to mu mravy spraví. :]
5. A tak na řetěze rost', až z něj vyrost' hafan,
[: jednou mu pán dával kost pro radost
a byl zle porafán. :]
6. Jak to, že ten pes kouše, sám sebe se tázal,
[: dřív neublížil mouše, proč kouše,
když jsem ho uvázal? :]
7. Seběhla se celá ves a pánovi praví:
[: celý svět to ví už dnes, že řetěz
mravy nenapraví. :]

 

Strom
1. Polní cestou kráčeli šumaři do vísky hrát.
Svatby, pohřby tahle cesta poznala mnohokrát.
Po jedné svatbě se chudým lidem synek narodil
A táta mu u prašný cesty života strom zasadil.
Ref: A on tam stál a koukal do poli,
Byl jak král, sám v celém okolí,
Korunu měl i když ne ze zlata
A jeho pokladem byla tráva střapatá.
2. Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomněl.
Jenom košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl.
A z vísky bylo město a to město začlo chtít
Asfaltový koberec až na náměstí mít.
Ref:
3. Že strom stál v cestě plánované, to malý problém byl.
Ostrou pilou se tenhle problém snadno vyřešil.
Tak naposled se do nebe náš strom podíval
A tupou ránu do větvoví snad už ani nevnímal. Ref: 4. Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál.
Tak kousek od nový cesty smutný pařez stál.
Dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával,
Jen přítel vítr si o něm píseň na strništích z nouze
hrál.
 
Vítr to ví
1. Míle a míle jsou cest, které znám,
jdou trávou i úbočím skal,
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam,
a já na všech s vámi stál,
Proč ale blátem nás kázali vést
a špínou si třísnili šat?
Ref: To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr, co začal právě vát.
2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou,
kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou,
Bůh ví, co růží, jež dál mohly kvést,
spí v špíně těch práchnivých blat?
Ref:
3. Dejte mi stéblo a já budu rád,
i stéblo je záchranný pás,
dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás,
proč jen se úděl tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát?
Ref: